Téměř každý večer potkávám manželovo zátiší. Nachází se na
kuchyňské lince a skládá se z prázdné lahve od piva, mísy se zbytky
nevypukaného popkornu a sem tam i prázdného obalu od dalších dobrůtek. Včera
vyměnil prázdnou lahev od piva za prázdný obal od čokolády.
Co mě ovšem fascinuje, je jeho smysl pro kompozici. Umístění
na lince je totiž takřka geniální. Neruší, protože na jedné hromádce to vlastně
vypadá uklizeně, kdyby někdo ten večer přišel na návštěvu, ani by ho nenapadlo,
že to tam vlastně nemá co dělat. Jak totiž víme, prázdné obaly se vyhazují do
tříděného odpadu. Ale to by byla nuda. Mě jeho zátiší baví.
Nepořádek, který je srovnaný, se totiž umí skvěle maskovat a
taková schopnost se cení. Kdo ví, kdy se mi to může hodit. Až nebudu stíhat s úklidem,
pověřím manžela srovnáním nepořádku do zátiší.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji Vám, že jste si našli čas pro komentář na můj blog!