úterý 18. února 2014

Jak ušít z kalhot sukni II.

Moc jsem chtěla manžestrovou sukni, ale ta, co mám, mi už nesedí v bocích:-( Taky mi ji maminka ušila, když mi bylo 16, od té doby jsem se trochu zakulatila:-D

V secondhandu jsem našla manžestrové kalhoty, které mi seděly v bocích, ale jinak byly krátké. Ušila jsem z nich vytouženou sukni.




Vzpomínáte na můj návod Jak mít z kalhot sukni z minulého roku? 


U této sukně to tak jednoduché nebylo. Kalhoty totiž měly užší nohavice, rozhodla jsem se to vyřešit dalším kusem látky.
 
Začátek je stejný

Pokračujte ustřižením jedné nohavice pár cm pod zadními kapsami.


Poté přišijte dostatečně široký a dlouhý kus látky. Já musela sešít dva kusy, tak jsem přišpendlila šev na šev.




Následují stejné kroky jako v původním návodu. Opět přiložte nohavice na sebe lícovými stranami a naznačte křídou linii švu vepředu a vzadu. Přišpendlete.

Sešijte naznačené švy. Spodní lem zastřihněte do stejné délky (já ji mám zase pod kolena), zahněte, přišijte.

Pokud chcete sukni ozdobit, švy přešijte na lícové straně (škoda, že nevím, jak se tomu krejčovsky říká) kontrastní tlustší nití (používá se na džíny). 

Sukně je opět vytvořena ze starého oblečení nebo zbytků látky, které by jinak skončily na skládce.









pátek 14. února 2014

Ze dvou starých jeden nový

V poslední době jsem dost nemocná přes dýchací cesty, takže dny trávím v posteli. Docela mi to kazí pohled na můj oblíbený kus nábytku, na kterém se dají dělat mnohem příjemnější věci než smrkat, kašlat a koukat, jak v noci můj manžel ode mě spí co nejdál ve strachu z bacilů a virů. Jenže to by musel nosit roušku. Jak se dva vezmou jsou už prostě jedno tělo (to bude  společnou domácností, ve které dýcháme společný vzduch;).

Každopádně mi moje představivost opět prohrabuje zásuvky a tašky se starším oblečením. Vytáhla jsem tedy dva kousky i ve skutečnosti.


Předtím:

A potom:

Nejvíce se mi líbí nový límec, který jsem vyrobila snadno ze zbytků šedého svetru nastříhaných na tři pruhy. Konec pruhů jsem sešila, aby se mi dobře pletl. Upletla jsem ho, našpendlila na límec a našila. Cop byl trochu delší než obvod límce, zbytek jsem ustřihla, sešila stejně jako začátek a došila k límci. Začínala jsem na zádech.


Šedý svetr jsem ustřihla těsně pod podpažím. Jeho tvar byl ideální na to, abych ho otočila a konec svetru přišila jako pas. Při špendlení se řídím už stávajícími švy na bocích, aby se nestalo, že svetr pak bude vypadat divně přetočeně, což se může stát, když si to při šití neuhlídáte. Je to trochu těžké, protože jde o pružné materiály a s tím už musí být člověk trochu šikovnější.



Jestli máte dost starých svetrů, které jsou Vám například krátké, nejjednodušší je prostře je nastříhat a tím je prodloužit nebo kompletně změnit. Letos se nosí geometrické tvary, a to takovým výtvorům hraje do karet.



neděle 2. února 2014

Kapsa pro ježka

V říjnu 2013 jsme si pořídili velice zajímavé zvířátko - ježka bělobřichého. Je to domestikovaný ježek původem z Afriky, takže pro všechny ochránce zvířat - nemůžu ho pustit na svobodu, hned by pošel. Neumí zimovat jako náš ježek a nevím zda by si uměl sám obstarat potravu. Je to prostě ježek domácí;-)

Tohle nebude článek o tom, jak chovat ježka. Nejsem odborník a o tom je spousta jiných stránek, které jsem si přečetla, abych se o něj dobře postarala. Nakonec je to ONA. Říkáme jí Máňa, ale ježeček kašle na nějaké oslovení, je mu to ukradené. Je to s ním podobné jako s kočkou. Ona Vás k životu nepotřebuje, ale je ráda za žrádlo. Ježek je samotářské zvíře a ta naše ježčice navíc pěkný fučák. Až teď, po 4 měsících mě přestala kousat a choulit se do klubíčka sotva v kleci (ano, je to ježek v kleci;-) viděla moji ruku.

Ježčice mě učí trpělivosti, protože je velice plachá a mé pohyby musí být pomalé, abych ji nevystrašila. Jen tak ten svůj čumáček nevystrčí, takže ji vždycky strčím nějaké červíky (musí být ze zverimexu, z venkovních by mohla dostat cizopasníky), aby si mě spojovala s něčím dobrým k jídlu. A funguje to! Už moji ruku dokonce vyhledává. Občas ji pustíme proběhnout se po bytě. To mi pak naše fenka pomáhá ji najít. Má strašně hbité nožičky, ačkoli jsou maličké, nenechte se zmást. Bodliny strašně píchají, vždycky mě bolí celá ruka. Když se ježek lekne, vystrčí bodliny na všechny strany. Když se uklidní, zase je sklopí. Rozhodně to není zvíře pro děti! Ježek si nechce hrát s Vámi, ale sám. Obvykle ho nechám po sobě jen lézt. Miluje teplíčko, takže se mu u mě v ruce líbí. Také rád prozkoumává všechny kouty. Myslím, že už mi vymetl všechny pavučiny;-)

Má klec po zakrslém králíkovi, je to super velká klec. Domeček má z osb desky, postavil ho manžel. Miluje svoje běhátko - museli jsme koupit běhátko pro fretky, ježek potřebuje velké a bez velkých otvorů. Pije z pítka pro hlodavce a papá kromě hmyzu ještě kvalitní kočičí granule namočené do trochy vody, aby se mu neopotřeboval chrup, to podle poznámek chovatelů vede k předčasné smrti. V kleci je ještě kromě podestýlky z pilin (zkoušela jsem všechno - i asan a různé papírové podestýlky, ale ona prostě miluje piliny) krabička jako další schovka a kapsička, kterou jsem jí ušila a ve které občas ráda spinká.

Proč jsme si takové nespolečenské zvíře vůbec pořídili? Mrkněte na fotku a pochopíte. Není rozkošná?

Vnitřek kapsičky je ze zbytku látky, vršek je ze vzorku potahové látky a výztuha v obvodu je z náboje do tavící pistole:-D Nic jiného, co by tak drželo jsem fakt nenašla a bála jsem se, že drát by to propíchl a ublížil ježkovi.


Její domov


Pes z ní byl prvních pár dní velice nervózní, ale zvykli si na sebe a teď si sebe navzájem ani nevšimají.



video