Diskriminace mladých pacientů

,,Kdo tady chtěl ukončit tu neschopenku?'' zavolala sestřička ze dveří do čekárny.
,,Já,'' ozvala jsem se.
,,Pojďte,'' pozvala mě.
V ordinaci ještě seděla předchozí pacientka. Sestřička vypsala ukončení neschopenky, dala podepsat doktorce a podala mi ji do ruky, že je to všechno a můžu jít.
,,Měla jsem zánět průdušek, neměla by si mě doktorka raději ještě poslechnout?''
,,Tak to si ještě budete muset počkat v čekárně. ''S tím mě vyprovodila.

Sedla jsem si zpátky do čekárny, kde jsem tvořila věkovou menšinu o počtu 1, a to mě. Všichni ostatní měli 50+, spíše 60+. Koukali na mě proč už jako nejdu domů, abych nezacláněla. Jsem mladá, vypadám zdravě, nekašlu, nesmrkám, nekulhám, nemám infarkt, tak co tam dělám. Mám jim vysvětlovat, že ještě před týdnem jsem se dusila a musela jsem na kapačky? Že si chci být jistá, abych nemusela na pohotovost znova? Co je na tom špatného zajít si na kontrolu, která mi navíc byla předepsána?

Po chvíli mě oslovila paní z vedlejší řady sedaček, která přišla do čekárny později než já.
,, Vy tam ještě půjdete? Abych věděla kdo bude na řadě, až sestřička řekne další,''
,,Ano, já tam ještě půjdu, to bude chvilka, jen si mě poslechne.''
,,Ne, vy půjdete jen když Vás sestřička zavolá vaším jménem, ''vložila se do toho další babka.
,,Ona si to nebude pamatovat. Budu tam opravdu jen chvilku.'' Snažila jsem se uklidnit obě babky, koneckonců jsem stejně byla po tom pánovi co vešel do ordinace na řadě.
,,Ne, vy půjdete jen když vás zavolá sestřička jménem,'' opět se ozvala babka.
,,Takže když řekne DALŠÍ, jdu vlastně já, '' vyvodila paní v řadě za mnou.
Neříkala jsem už nic, Neměla jsem sílu. Paní naproti mě, velice upravená starší dáma mi pošeptala: ,, Ať se poperou, ... '' a zbytek už jsem jí nerozuměla.

Další půlhodinu jsem si představovala co sestřička vlastně řekne, až zase otevře dveře. Řekne paní Müllerová nebo Další? Nepodkopnou mi ty babky nohy, až budu chtít jít po dvou hodinách čekání konečně do ordinaci na banální prohlídku hotovou za pár minut?
Nakonec mě zradily nervy a odešla jsem z čekárny s podepsaným ukončením neschopenky raději domů, nebyla jsem dost silná to snášet.

Sedím v čekárně na neurologii, jsem nejmladší, sedím v čekárně na plicním, jsem nejmladší, sedím v čekárně na kardiologii, jsem nejmladší a vždy zažiju poznámky typu: Jste mladá, nevím co tu děláte. Vypadáte zdravě, nezabírejte místo nám, nemocným. (Zdravá nejsem, někdy mě i mrzí, že tak zdravě vypadám).

V dalších případech si účinkující dýchánku bez čaje v čekárně sdělují navzájem své nemoci a problémy. Jsem ticho a nikomu si nestěžuji. Co je komu po tom, co mi je a proč tam sedím. Ačkoli se snažím všechno v čekárně ignorovat, něco se mě přece jen dotkne. Všechny jejich stížnosti a pitomé poznámky se po mě plazí a po dvou hodinách už mě obvykle začne bolet hlava. Třeba díky nim začnu vypadat dost nemocně na to, aby mě v čekárně vzali mezi sebe. To je zřejmě rada pro všechno mladé pacienty v čekárnách, kteří tvoří věkovou menšinu jako já. Ach tak příště.

Letní botky

Už pár let vlastním sadu barev na textil Pébeo. Jsou to velmi kvalitní barvy a prodávají se v různých variacích. Pro fixaci stačí přežehlit na plný výkon žehličky přes žehlící papír a obraz je vodě odolný.

Tentokrát jsem zkusila boty s vlastním tématem. Moc se mi líbí kožené letní boty s vykrajovanými motivy, které vyrábí např. Rieker. 

Namalovala jsem si jejich imitaci;-)

 Pokud chcete zkusit něco podobného (třeba nalepit kamínky vodě odolným lepidlem), takové boty se prodávají teď např. v F&F, H&M nebo C&A.

Kabelka z manžestru a koženky

Pamatujete moji manžestrovou sukni z kalhot?  Zbyly mi nohavice, tak co s nimi? Použila jsem je na novou kabelku v kombinaci s jemně růžovou koženkou.

Zhotovila jsem i částečný návod na takovou kabelku.

Na kabelky jen výjimečně používám střihy, většinou stříhám od oka a aby to bylo vzhledem k množství látky ekonomické. Každá kabelka se skládá z vrchní látky a podšívky. Vrchní látka bývá většinou odolnější a trvanlivější než látka na podšívku. Je to i proto, aby podšívka byla tvárná a lehká. Stačí přece tíha všech věcí, které se do kabelek snaží všechny ženy dostat. Co kdyby nastal okamžik, kdy je zrovna budou potřebovat....ale málokdy se tak skutečně stane (teď mě nic nenapadá, mám pocit, že moje kabelka je těžká ze všech těch opravdu DŮLEŽITÝCH předmětů, co tam nosím:-D)

Manžestrové nohavice a koženka. Doporučuji šít s jehlou na kůži, přešije více vrstev a nezlomí se ani se neohne (mě se ohnuly hned dvě, ale myslím, že byly špatné kvality, koupila jsem je v nějakém setu).

Takto vypadá vrchní látka kabelky v rozloženém stavu se sešitými částmi. Pro nakreslení linie ji musím složit na čtvrtku (obr. níže)

Látku jsem ustřihla a přiložila na líc poslední zbytek manžestru, který bude tvořit část podšívky. 

Podšívka i s přišitou vnitřní kapsičkou.

Pro našití zipu, kterým se bude kabelka zavírat, jsem na vrchni části podšívky z manžestru přišila pásky, ke kterým zip přišiju. Nemůžu ho přišít teď, protože jinak bych už lehce podšívku nevšila do vrchní látky.

Další krok nemám nafocený:-( Je ale lehoučký. Podšívku složte napůl lícovými stranami k sobě a po stranách sešijte. To samé udělejte s vrchní částí.

Abych vytvořila dno kabelky, stačí v podšívce i vrchní látce složit spodní rohy na plocho k postrannímu švu. Od špice obvykle stačí 5 cm.

To samé udělejte i vrchní látce.

Na tomto obrázku je vidět, že abyste přišila efektivně podšívku, stačí vložit vrchní část kabelky do podšívkové části líc na líc.

Okraje zafixujte špendlíky a vše kromě postranních částí, než začíná vykrojení, přišijte k sobě.

Máte dvě otevřené části, a to ty postranní. Jednou z nich vytáhněte vrchní část.

Podšívku narovnejte a vložte dovnitř kabelky.

Nyní přišijte zip.

Takto vypadá ucho. Po přišití do postranních otvorů, co zbyly v kabelce (třapaté konce samozřejmě založit), jsem zjistila, že je to moc dlouhé, takže znova:(

Přišijte ucho k otevřeným postranním dírám. Zase mi chybí obrázek chjo. 

Výsledek je na začátku:) Snad Vám to pomohlo nebo aspoň inspirovalo k návrhu vlastního střihu. Tento se vyvíjel postupně. Nešila jsem to v jednom dni, ale v průběhu asi tří týdnů po částech. Proto mě napadlo zkusit tu výšivku zlatou nití pomocí šicí stroje, jak vidíte na kabelce na fotce. Pokud spěcháte, šití si neužijete a máte akorát nervy když se nedaří (ach to znám, to mě pak manžel odhání od šicího stroje).a

Šaty - ze dvou jeden:)

Kamarádka mi jednou dala šaty, zda bych je nevyužila. To víte, že využila!:-)
Ze starých šatů a zbytku černé látky jsem vytvořila nové moderní dvoubarevné šaty. 

               

Protože šaty nebyly vypasované a příliš dlouhé, roztřihla jsem je, pas ušila z černé látky a nad pasem a pod ním ušila záševky. Nejtěžší část byla přišít skrytý zip. 
Napoprvé jsem ušila záševky moc těsné, ale zjistila jsem to naštěstí než jsem přišila zip. Takže vypárat a znovu odměřit a šít. To se asi stává každé švadlence;)

Pak jsem musela rozpárat asi 20 cm bočního švu kvůli vsazení zipu.

Šaty mě stály jen čas a 20 kč za zip (nevím kolik za nit...) Ale kolik času strávíte než si v obchodě vyberete přesně padnoucí šaty, které Vám sluší?

 Výhoda je, že mi není líto znovu do takových šatů střihnout a dál je upravit. Až se mi přestane líbit třeba styl ramínek, přešiju je. Nových šatů z obchodu by mi bylo líto... 

Jak ušít z kalhot sukni II.

Moc jsem chtěla manžestrovou sukni, ale ta, co mám, mi už nesedí v bocích:-( Taky mi ji maminka ušila, když mi bylo 16, od té doby jsem se trochu zakulatila:-D

V secondhandu jsem našla manžestrové kalhoty, které mi seděly v bocích, ale jinak byly krátké. Ušila jsem z nich vytouženou sukni.

Vzpomínáte na můj návod Jak mít z kalhot sukni z minulého roku? 

U této sukně to tak jednoduché nebylo. Kalhoty totiž měly užší nohavice, rozhodla jsem se to vyřešit dalším kusem látky.

 

Začátek je stejný

Pokračujte ustřižením jedné nohavice pár cm pod zadními kapsami.

Poté přišijte dostatečně široký a dlouhý kus látky. Já musela sešít dva kusy, tak jsem přišpendlila šev na šev.

Následují stejné kroky jako v původním návodu. Opět přiložte nohavice na sebe lícovými stranami a naznačte křídou linii švu vepředu a vzadu. Přišpendlete.

Sešijte naznačené švy. Spodní lem zastřihněte do stejné délky (já ji mám zase pod kolena), zahněte, přišijte.

Pokud chcete sukni ozdobit, švy přešijte na lícové straně (škoda, že nevím, jak se tomu krejčovsky říká) kontrastní tlustší nití (používá se na džíny). 

Sukně je opět vytvořena ze starého oblečení nebo zbytků látky, které by jinak skončily na skládce.

Ze dvou starých jeden nový

V poslední době jsem dost nemocná přes dýchací cesty, takže dny trávím v posteli. Docela mi to kazí pohled na můj oblíbený kus nábytku, na kterém se dají dělat mnohem příjemnější věci než smrkat, kašlat a koukat, jak v noci můj manžel ode mě spí co nejdál ve strachu z bacilů a virů. Jenže to by musel nosit roušku. Jak se dva vezmou jsou už prostě jedno tělo (to bude  společnou domácností, ve které dýcháme společný vzduch;).

Každopádně mi moje představivost opět prohrabuje zásuvky a tašky se starším oblečením. Vytáhla jsem tedy dva kousky i ve skutečnosti.

Předtím:

A potom:

Nejvíce se mi líbí nový límec, který jsem vyrobila snadno ze zbytků šedého svetru nastříhaných na tři pruhy. Konec pruhů jsem sešila, aby se mi dobře pletl. Upletla jsem ho, našpendlila na límec a našila. Cop byl trochu delší než obvod límce, zbytek jsem ustřihla, sešila stejně jako začátek a došila k límci. Začínala jsem na zádech.

Šedý svetr jsem ustřihla těsně pod podpažím. Jeho tvar byl ideální na to, abych ho otočila a konec svetru přišila jako pas. Při špendlení se řídím už stávajícími švy na bocích, aby se nestalo, že svetr pak bude vypadat divně přetočeně, což se může stát, když si to při šití neuhlídáte. Je to trochu těžké, protože jde o pružné materiály a s tím už musí být člověk trochu šikovnější.

Jestli máte dost starých svetrů, které jsou Vám například krátké, nejjednodušší je prostře je nastříhat a tím je prodloužit nebo kompletně změnit. Letos se nosí geometrické tvary, a to takovým výtvorům hraje do karet.

Kapsa pro ježka

V říjnu 2013 jsme si pořídili velice zajímavé zvířátko - ježka bělobřichého. Je to domestikovaný ježek původem z Afriky, takže pro všechny ochránce zvířat - nemůžu ho pustit na svobodu, hned by pošel. Neumí zimovat jako náš ježek a nevím zda by si uměl sám obstarat potravu. Je to prostě ježek domácí;-)

Tohle nebude článek o tom, jak chovat ježka. Nejsem odborník a o tom je spousta jiných stránek, které jsem si přečetla, abych se o něj dobře postarala. Nakonec je to ONA. Říkáme jí Máňa, ale ježeček kašle na nějaké oslovení, je mu to ukradené. Je to s ním podobné jako s kočkou. Ona Vás k životu nepotřebuje, ale je ráda za žrádlo. Ježek je samotářské zvíře a ta naše ježčice navíc pěkný fučák. Až teď, po 4 měsících mě přestala kousat a choulit se do klubíčka sotva v kleci (ano, je to ježek v kleci;-) viděla moji ruku.

Ježčice mě učí trpělivosti, protože je velice plachá a mé pohyby musí být pomalé, abych ji nevystrašila. Jen tak ten svůj čumáček nevystrčí, takže ji vždycky strčím nějaké červíky (musí být ze zverimexu, z venkovních by mohla dostat cizopasníky), aby si mě spojovala s něčím dobrým k jídlu. A funguje to! Už moji ruku dokonce vyhledává. Občas ji pustíme proběhnout se po bytě. To mi pak naše fenka pomáhá ji najít. Má strašně hbité nožičky, ačkoli jsou maličké, nenechte se zmást. Bodliny strašně píchají, vždycky mě bolí celá ruka. Když se ježek lekne, vystrčí bodliny na všechny strany. Když se uklidní, zase je sklopí. Rozhodně to není zvíře pro děti! Ježek si nechce hrát s Vámi, ale sám. Obvykle ho nechám po sobě jen lézt. Miluje teplíčko, takže se mu u mě v ruce líbí. Také rád prozkoumává všechny kouty. Myslím, že už mi vymetl všechny pavučiny;-)

Má klec po zakrslém králíkovi, je to super velká klec. Domeček má z osb desky, postavil ho manžel. Miluje svoje běhátko - museli jsme koupit běhátko pro fretky, ježek potřebuje velké a bez velkých otvorů. Pije z pítka pro hlodavce a papá kromě hmyzu ještě kvalitní kočičí granule namočené do trochy vody, aby se mu neopotřeboval chrup, to podle poznámek chovatelů vede k předčasné smrti. V kleci je ještě kromě podestýlky z pilin (zkoušela jsem všechno - i asan a různé papírové podestýlky, ale ona prostě miluje piliny) krabička jako další schovka a kapsička, kterou jsem jí ušila a ve které občas ráda spinká.

Proč jsme si takové nespolečenské zvíře vůbec pořídili? Mrkněte na fotku a pochopíte. Není rozkošná?

Vnitřek kapsičky je ze zbytku látky, vršek je ze vzorku potahové látky a výztuha v obvodu je z náboje do tavící pistole:-D Nic jiného, co by tak drželo jsem fakt nenašla a bála jsem se, že drát by to propíchl a ublížil ježkovi.

Její domov

Pes z ní byl prvních pár dní velice nervózní, ale zvykli si na sebe a teď si sebe navzájem ani nevšimají.