, Dobrý den, '' opětoval Jonatan.
Neznámý seděl na trávě vedle něj a zřejmě si taky užíval teplého sluníčka. Měl na sobě prostou lněnou košili, kožené kalhoty, opasek s jakýmsi váčkem, zřejmě na drobnosti a peníze a vysoké holiny.
,, Ty jsi jistě Jonatan,“ukázal na něj prstem, pak ho obrátil na sebe-,,já jsem Ilai.“ Nečekal na Jonatanovu reakci a zvedl se k odchodu.
,,Kam jdeme? '' Zeptal se. A má vůbec jít s ním? Vypadá to, jako kdyby to bylo nějak všechno předem připravené. Tak je to sen nebo ne?!
,,Do hostince. Nechal jsem tam svou sestru a nechci aby tam na nás moc dlouho čekala mezi těmi všemi chlapi. '' Uchechtl se. Ona by se proti nějakému vlezlému chlapákovi ubránila, to ví určitě. Pobaveně se nad tou představou usmál.
,, Ty mě znáš? '' Přerušil ho v jeho představách Jonatan.
,, Cože? Ehm-ne. Znám jenom tvé jméno, to neznamená, že tě znám. Pojď, '' vybídl ho, ,, musíme si pospíšit. Za chvíli je čas k obědu a já mám hlad.'' A Jonatan pocítil, že on také.
Teď měl čas si svého společníka prohlédnout pozorněji. Vypadal tak na pětadvacet, měl husté černé vlasy a oči stejné barvy. Jinak oblečený byl podobně jako on akorát, že měl ještě plášť. Jonatan měl dojem, že asi s děvčaty nemá problémy. Možná tak jak je odhánět. Poškrábal se na hlavě. Pod prsty ucítil hebkost a horkost svých vlasů. Jeden si vytrhl. Byl kaštanově hnědý. Leskl se na slunci a on si ho prohlížel. Takové vlasy měl jeho otec. Vybavil si jeho tvář s jemnými rysy, širokým něžným úsměvem a laskavýma očima. Měl hrdou bradu a trochu odstávající uši. Najednou pochopil, proč ho maminka tak milovala. Jestli má kromě vlasů i jeho obličej?
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji Vám, že jste si našli čas pro komentář na můj blog!