středa 1. října 2014

Sen Jonatanův IV.

Část druhá - Cesta

Za krátko dorazili do hostince. Ilai tam vtrhl a se smíchem zavolal:,,Joadiiiiin! '' Místo se svou sestrou se však setkal jen s udivenými pohledy . Hospodskému vypadl škopek z ruky a s řinknutím se rozbil o podlahu. Ten do toho tíživého ticha nevyslovené odpovědi hlasitě zaklel.
,, Hej ... Joadin! '' Volal Ilai nejistým hlasem. V hospodě se kdosi ozval: ,, To myslíš tu holku, co tu seděla?'' Muž se ušklíbl. ,,Vím to, protože to bylo jediné děvče, které jsem tu za poslední půlrok viděl. ''
Ilai k němu přistoupil. ,, A kde je teď? '' Muž s nevinným pohledem ukázal na svůj prázdný kalíšek.
,,Asi chce na pivo ..." Řekl váhavě Jonatan. Ilai netrpělivě sáhl do malého váčku za opaskem a vytáhl drobnou minci, která se okamžitě octla v rukou hostinského. Jak se muž napil, pokračoval dál: ,,Přišli si tu pro ni nějaký chlapi no a ona na ně úplně nechápavě koukala a potom-", přihnul si, ,,ji prostě sebrali a vodešli. Na sever ... myslím ... jo, určitě tam. Bylo zrovna ráno, dobře se určovaly světový strany." Významně se na ně podíval. Místo díků se však dočkal jen hněvu.
,,A to jste jí nikdo nepomohli?!“ Zvolal naštvaně Ilai k lidem posedávajícím klidně u stolů.
Jeden vesničan se zvedl a výhružně na něj pohlédl. ,,Myslíš, že jsme někdo chtěli dostat nakládačku?!"
Ilai si začal vyhrnovat rukávy. ,,Tak teď ji dostanete ode mě vy ... vy ..."
Jonatan ho včas zadržel. ,, To nemá smysl. Pojď ji raději hledat nebo se na nás sesypou."
,,Takže vy si nic nedáte? Škoda ... ",nabízel se hostinský.
,,Koně! "Vyhrkl na něj Ilai.
,,Pánové, my koně chováme v úctě a ne na guláš!"
Ilali dělal, že poznámku hostinského, který se teď cítil nesmírně vtipný přehlédl a uklidněným hlasem řekl:,, Peníze máme, ať jsou tedy koně za patnáct minut připravené na cestu."

Když konečně vyjeli na cestu, byl jejich měšec o poznání lehčí. Jonatanovi sice strašně kručelo v žaludku, ale nevšímal si toho. Skutečně měl totiž o čem přemýšlet. Co je vlastně sen? Který jeho život? Tam, v sirotčinci nebo tady, v tento den, který se již chýlil ke konci? Z koňského hřbetu pozoroval jak slunce zapadá za vzdálené hory a jak se obloha plní červánky.
,,Co je to za hory? "Ptal se ukazujíc na horizont.
,,To je Haror. Za nimi se rozléhá městečko Bebai a tam právě máme namířeno. Tedy ... jestli opravdu jeli na sever ..."
,,Ilai, nejsi už unavený? Ráno moudřejší večera ..."
,,Nejsem, ale ty už určitě ano. Jedl jsi vůbec?"
,,No ... to ne ..."
,,Tak pojď. Oni také budou chtít spát. Pár hodin spánku neuškodí."

Za nedlouho už opékali zajíce, kterého Ilai ulovil. Utábořili se pod velikým dubem asi dvě hodiny cesty od soutěsky procházející napříč Harorem. Jonatan se neskrytě obdivoval střeleckému umění jeho společníka. Zapřísáhl se, že se taky naučí tak dobře střílet z luku jako on. Konečně už byl zajíc upečený. Ilai jej rozděloval na dva díly, když tu se z křoví ozvalo zapraskání, jako když se láme větev. Jonatan se poděšeně ohlédl.
,, Vlci nebo kanci. Dokud hoří oheň, nic nám neudělají." Z Ilaiova hlasu však bylo znát napětí. ,,Jdi spát, budu hlídat. Až přijde čas, vzbudím tě a ty mě vystřídáš“, s tím si nohy skrčil k sobě a opřel se o strom.
Jonatan si přitáhl teplou deku až k bradě a snažil se usnout. Po chvíli vrtění to však vzdal a přešel ke koním. Pohladil svého hnědáka. Pohlédl na Ilaiova koně. Byl velmi neklidý, pořád házel hlavou a nervózně se ošíval. Ten jeho však stál se vzpřímenou hlavou a hrdě se na něj díval. Jonatana zaplavil úžasný pocit. Vše, co ho tak celou dobu tížilo, se najednou odplavilo a zanechalo ho podivně ospalým. Odklopýtal zpátky ke svému lůžku a okamžitě usnul.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji Vám, že jste si našli čas pro komentář na můj blog!