Do tábora vběhl Ramon. Muži na něj udiveně zírali, takového ho neznají - roztržitého, zmateného, v očích zlo. Raději se mu klidili z cesty.
„Jadone!“Křikl mezi muže. Od jednoho z ohňů se zvedl urostlý bojovník ve středních letech. Přiběhl k Ramonovi.
„Vyber dva muže, pomohou mi najít Joadin.“
„A kde vlastně je? Už dávno jsem si všiml, že její kůň je opuštěný.“
„Je v lese, sám jsem ji tam poslal.“
Jadon se dál neptal a oslovil dva bratry, Daniela a Davida, ať s ním doprovázejí Ramona.
Navzdory tmě Ramon věděl kudy jít. Utíkal mezi stromy a keři, bratři s Jadonem mu sotva stačili. Za chvíli se před nimi objevila další mýtinka, o poznání menší než ta jejich. Uslyšeli jakési vrčení. David Ramona předběhl, aby zjistil jeho původ. Najednou uslyšeli Davida křičet. Když ho doběhli, Daniel se zděsil. Na zemi ležel jeho bratr zakrvácený a u něj stál naježený vlk. Opodál na mýtině byli další vlci, kteří obklopovali dva osamělé lidi, chlapce a dívku. Když vlci uviděli Ramona, okamžitě přestali vrčet a nechali ho vejít mezi ně. Věděl, že čekají na něho, až si převezme jejich zajatce.
„Pane!“Zvolala Joadin.
„Joadin, pojď ke mně. Všechno už je v pořádku, není se čeho bát.“ Říkal, vztahuje k ní ruce. Rozběhla se k němu a on ji chytil za ruku.
„Kdo je to?“ Zeptal se Ramon.
,,Nevím. Potkala jsem ho tady. Co se stalo? Už jsi něco zjistil? Jsme v bezpečí?‘‘Ptala se rychle.
,,Joadin pojď, nic ti nehrozí, můžeš mi věřit.‘‘ Těšil ji Ramon.
,,Kam jde ona, tam jdu já, ‚‘‘ ozval se najednou Jonatan, ,,nenechám ji už samotnou, musím ji přivést zpátky k jejímu bratrovi!‘‘
,,Ty znáš mého bratra? A kde je?‘‘
,,Ilai je zraněný. Ale je o něj postaráno. Zavedu tě k němu.‘‘
Ramonovi docházela trpělivost. Najednou vytáhl meč a přiložil ho ke krku Joadin. Ta se lekla a začala sténat. Jonatan dlouho nepřemýšlel a vytáhl i svou zbraň.
,,Pusť ji, pane, nechci se bít.‘‘ Pokoušel se Jonatan o domluvu.
,,Já, já myslela, že … že ti m-můžu důvěřovat,‘‘ vzlykala Joadin.
,,Ticho! Ty se teď vzdáš, jinak ji teď hned podříznu a pak už ti to stejně bude jedno, nebudeš mít koho zachraňovat a tady zůstaneš navždy, nikdy se z tohoto kraje nedostaneš, o to se postarám,‘‘ hrozil mu Ramon.
Jonatan sklonil meč, vrátil ho do pochvy a zvedl ruce. Jadon ho popostřčil a vyšli směrem k hradu. Daniel zůstal s umírajícím bratrem. Držel ho za ruku a zpíval mu. Děje, který se teď odehrál si ve smutku ani nevšiml. Mezitím začalo svítat.
Narai stál na nádvoří přikrytý stínem a čekal. Cítil, že se blíží. Poslušná mysl Ramona, potom jedna zmatená a … ta třetí. Uvědomoval si jen její existenci, nic než to. Tři postavy prošly bránou a zastavily se. Narai vyšel ze stínu. Kráčel k Jonatanovi, za nímž stál Jadon s připraveným mečem. Jonatanovi se na chvíli stáhlo hrdlo úzkostí, začal zrychleně dýchat, přitom si všiml čarodějova úsměvu. Musím se uklidnit, jemu se můj strach líbí, to mu nedopřeju, říkal si v duchu a pozvolna vydechl. Krk se uvolnil, hlava se napřímila a jeho oči se setkaly s Naraiovými bez známky strachu.
,,Ty sem nepatříš, že?‘‘ Promluvil Narai na Jonatana klidně.
,,Co mi chcete?! Nechte nás oba být!‘‘ Joadin křičela na Naraie. Ten se po ní ohlédl. Teď ne. Teď nechce žádné komplikace, musí to počkat, potřebuje se soustředit. Kývl na Ramona a ten Joadin udeřil až spadla na zem. Jonatan se přestal ovládat a chtěl se vrhnout Joadin na pomoc, ale nohy ho neposlouchaly. Začala ho bolet hlava.
,,Když budu chtít, zabije ji. Není těžké ho ovládat. Za to tebe…to je oříšek. Teď jsi však projevil slabost a to je dobře … pro mě je to dobře…‘‘ Poslední slova dokončil se zlomyslným úsměvem.
Bolest hlavy se stupňovala a Jonatan měl potíže souvisle přemýšlet.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji Vám, že jste si našli čas pro komentář na můj blog!