Jonatana však nevzbudil Ilai, jak bylo původně domluveno. Vzbudil ho náhlý pocit chladu ve tváři, kam ho ještě před tím než usnul, hřál oheň. Otevřel oči, ale tma byla neproniknutelná. Měsíc totiž zahalily mraky. Rukama začal šmátrat v místech, kde předpokládal, že je Iali. Nahmatal jej. ,,Ilali!“Zakřičel.
,,Co..co...já usnul!“Chytal se za hlavu. Jonatan za sebou uslyšel zavrčení. Ohlédl se. Napínal zrak jak mohl, ale nebylo to nic platné. Náhle se o něj cosi otřelo a zaslechl to znovu. Zpod mraků vykoukl měsíc. Jeho svit teď dopadl na lesknoucí se dvě malé oči. Upřeně se dívaly na Jonatana. Ty se pohly a nechaly tak osvítit i zbytek hrozivě vypadající tlamy. Jonatan nebyl schopen jakéhokoliv pohybu. Odhalily se dvě řady nažloutlých zubů. Tohle zvíře doteď vídával jenom na obrázcích. Vlk. Úlekem se svalil do trávy. Zvíře po něm skočilo, Jonatan rychle vyskočil, popadl Ilaie a pádili spolu ke koním. Těsně před nimi však Iali upadl a zakřičel bolestí. Vlci zavětřili pach krve a hnali se za nimi. Koně sebou neklidně trhali a dívali se zděšeně na své pány, jak k nim klopýtají v mokré trávě. Jonatan s námahou dostal Ilaie na jeho koně a pak rychle nasedl na svého. Slyšeli za sebou chraplavý dech a štěkot,zrychlili, a nechali tak vlky daleko za sebou.
,, Díky, že jsi to udělal. Ty jsi snad neměl vůbec strach!“ Řekl s obdivem Iali.
Jonatan se zarazil. On se nebál! NE-BÁL!
,, J-jo, jasně ...“Vypravil na konec ze sebe.
Za hodinu a půl už stáli před Harorem. Cestou sděloval Ilai Jonatanovi svůj údiv nad nočním útokem vlků.
,,Neměli přece důvod! Od lesa jsme byli daleko, neohrožovali jsme je, jídlo už bylo snězené ...a taky...ten oheň nemohl být vyhaslý dlouho, ještě doutnaly uhlíky, museli tam čekat. Ale proč?“
Jonatan byl stejného mínění. Vypadalo to jako něco předem připraveného. Jakoby je to mělo zastrašit...Ale před čím? Nebo...před kým...
Stáli přímo před stezkou klikatící se Harorem.
,,Jak dlouho tudy pojedeme?“Zeptal se Jonatan.
,, Máme už unavené koně, takže klidným klusem tak ...“,zamyslel se, ,,dvě až tři hodiny. Pak už budeme u Bebai a pořádně se najíme.“ Pohladil si břicho a hlasitě mlaskl. Jonatan mu musel dát za pravdu. Ten útěk ho pěkně vyčerpal.
Náhle se Ilaiova tvář zasmušila. Žije ještě Joadin?
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji Vám, že jste si našli čas pro komentář na můj blog!