středa 1. října 2014

Sen Jonatanův VII.

Část třetí - Narai

Jak svítalo vysokým oknem ve východní stěně rytířského sálu, podlaha se začala probarvovat slunečním jasem, ve kterém si poletovala zrnka prachu. Najednou, jakoby se polekala, rozptýlila se do stran. Paprsky slunce na okamžik dopadly na čísi plášť. Postava se otočila směrem ke světlu. Je to starý muž. Avšak stále vzpřímený, statné postavy ,s vrásčitým obličejem a bradkou prokvetlou bílými vousy. Zračí se v něm odhodlanost, což dokazují pevně semknuté rty do úzké čárky a oči, oči jsou malé, hluboko posazené, vypadají jen jako dvě štěrbinky. Kdo by se mu chtěl do těch očí podívat, musel by se hodně namáhat. Narai už také dlouho nikomu do očí nepohlédl. Jednak to nemá zapotřebí, protože on zná mnohá tajemství a záhady života, bytí a lidského nitra, a jednak … nikdo takový tu ani není. Už dlouho. Žije tu sám. Sám se svými knihami, z nichž mnohé jsou temného a nebezpečného rázu.
On nechce ji. Chce jeho. Potřeboval ho sem nalákat. Sotva se tady, v tomto světě objevil, nemá klid. Nemůže spát, útroby jej svírají a nejistota nahlodává. To všechno kvůli němu!
Dostat ho sem nebylo těžké. Ten jeho společník není složitý. Bylo velmi lehké se ho zmocnit. I když...ne s takovou silou. Přece jenom je to dálka.
Narai se teď spokojeně zašklebil. Je ve svém živlu. Umí člověka přečíst jako knihu. Ví, jak ho přesvědčit, zmanipulovat, vyprovokovat, umí rozesmutnit, zdeptat, týrat, mučit … Ale! Ano, ale, ale na toho chlapce je krátký! Jako by ani nebyl odsud. Ne, není. Určitě není.
Musí ho poznat! Do hloubky jej rozebrat, dostat se do něj, prostě ho zničit! Odolávat pro něj znamená nepřímo ohrožovat. Jej a jeho moc po celém kraji! Dokáže nahlédnout do srdce kohokoliv, jen ne do jeho. Anebo...nebo by mu mohl ještě pomoci... Tenhle kraj je pro něj příliš malý, příliš těsný ...V jeho očích se zablýsklo. Po menším souboji … kdyby se stal povolným ...mohl by mu v jeho záměrech ještě posloužit. Oči znovu stáhl do úzkých štěrbin a na tváři se mu objevil zlomyslný škleb. Ta myšlenka mu připomněla-co ti vlci? Doufá, že je popohnali. Všechno jde podle plánu …

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji Vám, že jste si našli čas pro komentář na můj blog!